Historie Bobkovny

Od samého počátku našeho spojení s Bobkovnou nás zajímá její minulost. Rozhodl jsem se sepsat vše, co zatím víme, respektive co jsme dosud „vyšpekulovali“. Během pátrání po časech dávno minulých se nám do rukou dostala úžasná obecní kronika „Paměti obce Vlastibořic“ od pana Oldřicha Loudy, jež se stala naším hlavním zdrojem informací. Informací o neúprosném chodu času, o zapomenutých osudech minulých staletí, o desítkách radostí i smutků, vůní i pachů, nadějí i strachů a lásek i záští předchozích obyvatel nasáklých do starých trámů, kleneb a zdí.

Přeji pěkné čtení.

Vznik živnosti

Kronikář soudí, že chaloupka byla postavena roku 1823. My podle starých map víme, že v letech 1764-1783, kdy proběhlo První vojenské mapování (Jozefské), na místě ještě nebylo nic (chaloupka stojí zhruba na místě označeném červeným křížkem).

mapa1

Při mapování druhém (1836-1852, Františkovo)  už tam „něco“ stálo…

mapa2

…a při mapování třetím (1877-1880, Františko-jozefské) pochopitelně také.

mapa3

Dalším dostupným mapovým zdrojem jsou takzvané Císařské povinné otisky stabilního katastru Čech z let 1824-1843. Tam už je taky. Trochu mě vyděsilo, že ta naše prkenná klackem podepřená kůlnička na dříví stojí na místě už 150 let, ale protože má betonovou základovou desku, jak mi „docvaklo“, bude jistě mnohem mladší, a stát tedy může dál. :-) Hospodář Jan Adam měl ale na tomtéž místě možná podobnou (to mu určitě křivdím, musela být mnohem hezčí!!!).

mapa4

Kronikář tedy může mít pravdu. :-)

Adamové

Má-li ji, postavil chaloupku zřejmě tehdejší majitel pozemku Jan Adam. A kde se pozemek („živnost“) vzal? „Živnost vznikla vydělením z čp. 10 Matěje Adama v r. 1802, noví majitelé – Adamové se rozlišovali přídomkem – Zákostelecký, podle polohy živnosti za kostelem“.

Cituji dále: „Léta 1832 ujal Václav Adamův živnost od otce Jana Adama“ a „Léta 1843 ujal Jan Adam tento statek od otce Václava za 5200 zlatých“. V době, kdy dům vlastnil Jan Adam, vnuk Jana Adama, který chalupu vystavěl, žil zde i buď podruh nebo příbuzný (např. tchán?) Jan Kovář se ženou Marií. Od roku 1857, možná po skonu Kovářových, pak podruh Jan Janeček s manželkou a dcerou a  František Richtr s manželkou Annou. Richtrům se narodilo celkem devět dětí, František 1863, Josef 1864, Karel 1866, Anna 1867, Karel 1869, Marie 1871, Adolf 1873, Josef 1874, Adolf 1876. Vzhledem k opakování jmen usuzuji, že nejméně tři z nich se nedožily dospělosti.

Adamů v domě žily tři generace, ke konci tam už nejspíš nebydleli, protože v roce 1877 byla chalupa využívána jako první třída zdejší obecné školy.

Poršovi

Od roku 1878 vlastnil stavení Ferdinand Porš, chalupník z Chvalčovic, přistěhoval se s manželkou Františkou a pravděpodobně s trojčaty. Zároveň zdá se dům obýval i podruh ze Zásady František Louda s rodinou – v domě v té době opět žily dvě rodiny. Poršovi v těch letech měli malé děti, Loudovic dětem už bylo okolo třicítky, od Loudů tedy na místě přebývali možná jen „staří“.

Po Ferdinandu Poršovi získal r.1902 chalupu jeho syn Josef (později, roku 1923, zemřel ve věku 40ti let na souchotiny), majitelem byl ale jen pár let.

Bobkovi a Vajsovi

Roku 1910 se majitelem stává chalupník Václav Bobek s manželkou Marií (bezdětní).  Chalupu vlastnili až do roku 1942, ke konci už ji ale asi také nevyužívali naplno, v letech 1938-1942 světnici využívala pro jednu z tříd místní Měšťanská škola. Závěr vlastnictví Bobkovými je prvním obdobím, na které se upomínají naši současníci, pamatují „starou Bobkovou“, prý byla „bláznivá čarodějnice“ a měla ochočeného nějakého ptáka, snad kafku.

Od roku 1942 dům vlastnili manželé Vajsovi, trvale bydleli v Praze. Spolu s nimi zde zřejmě pobývala jejich schovanka Irena, pan Louda v kronice uvádí příjmení Bobková. Vztahy mi tu nebyly zcela jasné, dokud jsem nehovořil s Ing. Jaroslavem Reslem, CSc. Pan Resl pochází z č.p.35 (současní majitelé jsou Jarošovi), trvale žil v Praze, nyní bydlí s manželkou Marií, roz. Hobelantovou, v Sedlíšťkách. Podle jeho slov nebyla Irena Bobková, ale Irena Popková, vdala se za důstojníka armády Popka, kterého pan Resl pamatuje. Voják Popek prý klukům ukazoval svůj padák, za což byl obdivován. Podoba jmen Bobková a Popková zřejmě vedla ke špatnému porozumnění a k chybě v textu kroniky pana Loudy.

Pinkavovi

Po Vajsových začal dům využívat stát. Není zřejmé, kdy Vajsovi o dům přišli, víme jen, že v něm rodina hajného Pinkavy žila v letech 1958-1993.  Hajný Robert Pinkava patrně provedl částečnou (podle mého názoru a dnešníma očima viděno nepříliš povedenou) rekonstrukci, nebo možná lépe řečeno přestavbu. Samozřejmě, přestavbu je třeba vnímat v kontextu doby, kdy proběhla, tehdy se designové detaily příliš neřešily. Malá roubenková okénka nahradil většími a v jiné dispozici, vzniklé díry ve stěnách zazdil, omítka zvenku byla upravena tak, aby imitovala původní roubený vzhled. Patrně v té době byly ytongem zazděny dveře z dnešní ložnice do kuchyně a nejspíš také v rámci této akce bylo instalováno samotížné ústřední topení (za něj samozřejmě díky!). Je možné, že část rekonstrukce provedl někdo z pozdějších majitelů, ytong tu s námi myslím přeci jen zas tak dlouho není, většina indicií ale ukazuje spíše na Pinkavovy.

Pan Pinkava prý choval na kšeft býky, měl je ve stodole v místě, kde měla paní Jirmanová s maminkou kompost, po stodole nezůstala žádná stopa. Stěny stodoly byly obložené balíky sena, jednak kvůli izolaci, jednak aby krmivo bylo po ruce. Celá zahrada bylo jedno velké rozdupané bahnisko. Pan Pinkava také zasypal rybník nebo spíš rybníček, který byl v místě dnešního jezírka. Pan hajný už bohužel nežije, před několika lety za nejasných okolností zahynul při autonehodě. Určitě se ale chystám kontaktovat jeho syna Roberta, žije nedaleko, snad bude ochoten se s námi bavit.

Restituce

Tím se dostávám k další kapitole – restituci po roce 1989. Pinkavovi prý nucené opuštění hájenky nenesli dobře, není divu, v chaloupce žili 35 let. V restituci dům, zahradu a prý i kus lesa získal nevím kdo, ze zápisu v kronice ale usuzuji, že Eva Svobodová nebo její dědic. Zmíněný zápis vypadá takto a podle mého mínění eviduje dědictví nároku, který byl v roce 1993 prostřednictvím restituce uplatněn:
Marie Vajsová zemřela 1984 – (dědic?) schovanka Irena Popková (Bobková?) Praha.
Irena Popková (Bobková?) zemřela 1985 –
(dědic?) Eva Svobodová.

Podle pana Resla, pana Jiřího Sluky i podle dcery hajného Pinkavy Vajsovi dům státu, resp. Lesní správě, prodali. Když však byl dědici vznešen restituční nárok, na Lesní správě nebyl nalezen žádný doklad o koupi, z toho důvodu byl tedy dům dědicům vrácen a ti ho de facto prodali podruhé.

Jirmanovi

Onen, řekněme neznámý, restituent chalupu někdy kolem roku 1994 (poslední majitelka se zmínila, že chaloupku měli 15 let) prodal paní Janě a její mamince. Jelikož obě žijí v Praze a v posledních letech se jim dařilo chaloupku navštěvovat jen zřídka, nevytápěná stavba i zahrada poněkud zchátraly, k vlhkosti pronikající do stěn odspodu se přidala voda zatékající kolem komínů a několika netěsnostmi ve střeše, nesekaná zahrada zarostla náletem. V předchozím období, kdy Bobkovnu navštěvovaly častěji, ale dámy udělaly mnoho práce na zahradě, alespoň předpokládám, že je jejich dílem. Podle mě opravdu velmi citlivě a vkusně rozdělily celkovou dispozici zahrady, vytvořily mnoho krásných zákoutí a pohledů s mnoha exotickými i běžnějšími stromy a keři. Dvorek ohraničený starou lípou, řadou jehličnanů, rybníčkem s vrbou a dalším porostem, dělá spolu s alejí kanadských buků z prostoru před domem vyjímečné místo s jedinečnou atmosférou. Do předsíně v patře nechaly dámy nainstalovat dvě střešní okna nevalné kvality (i přes naše opakované neodborné pokusy o opravu kolem nich stále teče), výhled z nich je ale nádherný.

Současnost

A tím jsme vlastně v současnosti. Dalším milníkem v životě chaloupky tak je nastěhování naší smečky, jsme tu od Velikonoc 2010, milníkem ale bude především celková rekontrukce, kterou bychom rádi téměř kompletně stihli už letos. Snad to pro naši starou kamarádku bude jedno z těch lepších období v její dlouhatánské historii. :)

Časová osa a další přílohy

Abyste mohli odborně posoudit, jak se to celá ta staletí vleklo, než se chaloupka nakonec dočkala nás, dal jsem si práci s následující tabulkou – časovou osou. Mapuje nejen historii samotné chalupy, ale i nejvýznamější milníky (a pár zajímavostí) z minulosti obce a okolí.

(čitelnější tabulku najdete ZDE)

123456

(čerpáno z Oldřich Louda:  Paměti obce Vlastibořic)

Na závěr připojuji pár okopírovných listů z hasičské účetní knihy z období 1879 až 1975 a fotografii původní fary, obojí nám laskavě půjčil pan Sluka st. Pro srovnání přidávám i fotografii aktuálního vzhledu fary alias Obecního úřadu po nedávné kompletní rekonstrukci.

Hasičská účetní kniha – ke stažení v PDF (část)

hasici1hasici5
hasici2
hasici3
hasici4
hasici5
hasici6
hasici7
hasici8
hasici9

fara_web

fara_nová

To je zatím vše – pokud víte něco dalšího, dejte prosím vědět, moc rád cokoliv doplním.

_____________________________________________________________________________________________________

Changelog aneb historie úprav

11.5.2011

text:
„Roku 1910 se majitelem stává chalupník Václav Bobek s manželkou Marií (bezdětní).  Chalupu vlastnili až do roku 1942, ke konci už ji ale asi také nevyužívali naplno, v letech 1938-1942 světnici využívala pro jednu z tříd místní Měšťanská škola.“

nahrazen:
„Roku 1910 se majitelem stává chalupník Václav Bobek s manželkou Marií (bezdětní).  Chalupu vlastnili až do roku 1942, ke konci už ji ale asi také nevyužívali naplno, v letech 1938-1942 světnici využívala pro jednu z tříd místní Měšťanská škola. Závěr vlastnictví Bobkovými je prvním obdobím, na které se upomínají naši současníci, pamatují „starou Bobkovou“, prý byla „bláznivá čarodějnice“ a měla ochočeného nějakého ptáka, snad kafku.“

3.5.2011

text:

“ Od roku 1942 dům vlastnili manželé Vajsovi, trvale bydleli v Praze. Spolu s nimi zde zřejmě pobývala jejich schovanka Irena Bobková, vztahy mi tu nejsou zcela jasné… smiřme se prozatím s vědomím, že válka po sobě nechala mnoho neúplných rodin a neštěstím poznamenaných lidských osudů, osud Ireny Bobkové mohl být jedním z nich.“

nahrazen:

„Od roku 1942 dům vlastnili manželé Vajsovi, trvale bydleli v Praze. Spolu s nimi zde zřejmě pobývala jejich schovanka Irena, pan Louda v kronice uvádí příjmení Bobková. Vztahy mi tu nebyly zcela jasné, dokud jsem nehovořil s Ing. Jaroslavem Reslem, CSc. Pan Resl pochází z č.p.35 (současní majitelé jsou Jarošovi), trvale žil v Praze, nyní bydlí s manželkou Marií, roz. Hobelantovou, v Sedlíšťkách. Podle jeho slov nebylo příjmení Ireny Bobková, ale Popková, vdala se za důstojníka armády Popka, kterého pan Resl pamatuje. Voják Popek prý klukům ukazoval svůj padák, za což byl obdivován. Podoba jmen Bobková a Popková zřejmě vedla ke špatnému porozumnění a k chybě v textu kroniky pana Loudy.“

text:

„Tím se dostávám k další kapitole – restituci po roce 1989. Pinkavovi prý nucené opuštění hájenky nenesli dobře, není divu, v chaloupce žili 35 let. V restituci dům, zahradu a prý i kus lesa získal nevím kdo, ze zápisu v kronice ale usuzuji, že Eva Svobodová nebo její dědic. Zmíněný zápis vypadá takto a podle mého mínění eviduje dědictví nároku, který byl v roce 1993 prostřednictvím restituce uplatněn:
Marie Vajsová zemřela 1984 – (dědic?) schovanka Irena Bobková Praha.
Irena Bobková zemřela 1985 – (dědic?) Eva Svobodová.“

nahrazen:

„Tím se dostávám k další kapitole – restituci po roce 1989. Pinkavovi prý nucené opuštění hájenky nenesli dobře, není divu, v chaloupce žili 35 let. V restituci dům, zahradu a prý i kus lesa získal nevím kdo, ze zápisu v kronice ale usuzuji, že Eva Svobodová nebo její dědic. Zmíněný zápis vypadá takto a podle mého mínění eviduje dědictví nároku, který byl v roce 1993 prostřednictvím restituce uplatněn:
Marie Vajsová zemřela 1984 – (dědic?) schovanka Irena Bobková Praha.
Irena Bobková zemřela 1985 – (dědic?) Eva Svobodová.

Podle pana Resla, pana Jiřího Sluky i podle dcery hajného Pinkavy Vajsovi dům státu, resp. Lesní správě, prodali. Když však byl dědici vznešen restituční nárok, na Lesní správě nebyl nalezen žádný doklad o koupi, z toho důvodu byl tedy dům dědicům vrácen a ti ho de facto prodali podruhé.“

[3] - komentáře k Historie Bobkovny

  • František Fortin

    Dobrý den,
    první dítě narozené ve vaší chalupě bylo 29.5.1813. Otec Jan Adam se ženil 21.11.1802 ještě v rodném domě č. 10, kde v roce 1811 ještě doložen zápisem křtu svého dítěte. Takže číslo 25 bylo pravděpodobně postaveno v roce 1812.
    S pozdravem,
    František Fortin
    Vlastibořice 2

  • Pavlína Pacáková

    Milí přátelé,
    moc se mi to líbí. Nejvíce asi ty listiny z r.1898, …. . Je to opravdu krásné.

    PS: pokračujte v tom dál.

    S láskou Vaše Pavlínka

  • Dušan

    Díky Pavlínko, to jsme rádi, že tě to zaujalo. :-)

    D.

Napsat komentář

  

  

  


7 + = 8

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

O následujících komentářích chci info na e-mail. K odběru se mohu přihlásit i bez přidání komentáře ZDE.

Přidat ke komentáři JPG obrázek